Mikroazyl Vlčáry z.s. - Mikroazyl Vlčáry z.s.

Přejít na obsah

Poskytujeme azyl psům velkých a obřích plemen
převážně s problémovým chováním,
ať už jde o psy bázlivé nebo agresivní.

Po převýchově hledáme našim psům nové domovy.
Máme psy jen na mazlení, jiné na hlídání,
většina z nich zvládne obojí.

Aronek (®) patří mezi psí tvrďáky, Jassica (¬) byla spíše rodinný mazel, oba uhlídají své území.
Aronek u nás zůstane na dožití, Jassica nový domov našla.

S výběrem vhodného psa z našeho mikroazylu vám poradí Rudolf Desenský.
Stejně tak vám pomůže se s ním domluvit, aby jeho adaptace v novém domově proběhla co nejlépe.

Momentálně je v Mikroazylu
26 psů
Vzhledem k velkému počtu psů na dožití máme teď místo už jen pro fenky tolerantní k jiným psům
STOP Stav!

Chcete-li nám pomoci, vypněte blokování reklam, sponzorují naše psy.
Více informací na toto téma najdete na stránce "Pomůžete?"


Rita našla nový domov.
Je v rodině s dětmi v domě se zahradou nedaleko Brna.


Babun po více než roce našel nový domov.
Je na rodinné farmě nedaleko od našeho mikroazylu.


Ozak našel po téměř dvou letech nový domov.
Je v rodinném domě s velkou zahradou nedaleko našeho mikroazylu.


Bárny našel nový domov.
Je v rodinném domě s velkou zahradou nedaleko našeho mikroazylu.


Agyr našel nový domov.
Je v rodinném domě u lidí se zkušenostmi s velkými psy nedaleko našeho mikroazylu.



Ve dvanácti letech nás opustil lidumilný mazlík
tibetská doga Artík (*2007-2019)

Po těžké nemoci odešel tibeťáček Beisha za duhový most, proto jsem se podíval po netu, který další stařík potřebuje pomoci, aby se vyplnila mezera, která po Beishovi zůstala. Přeci jen se stal nedílnou součástí Vlčár a chybí zde jeho ťapání, škrábání na dveře a vnucování se na mazlení. Na bazoši se objevil skoro desetiletý tibeťáček Artík. Více než dva roky si u nás užíval spokojeného psího důchodu ve smečce vlčársých psích chůviček. Do posledního dne věděl, že je milován všemi, kdo ho znali.


Na dožití u nás zůstává mazlík a naprostý pacifista
SAO Gaston (*2007)

Gastonovi je jedenáct a půl, je u mne teprve dva týdny. Prošlo mi rukama spousty středoasiatů, ani bych je už nespočítal. Jenže tenhle je trochu jiný. Všeobecně u všech pastevců je obvyklé, že se fixují na jednoho pána a špatně snáší změny. Obzvláště v tomto věku jsem si nebyl jistý, jak dlouho bude trvat zabydlování v tak rušném (myšleno "uštěkaném") prostředí, kde ani moje chůvičky nedůvěřují nováčkům kvůli běžně příchozím agresorům, co se je snaží zakosout. Gaston nejenže překonal toto prvotní napjaté seznamování se se psy, ale zabydlel se natolik rychle, že už přesně chápe zdejší režim. Pokud mne přímo nedoprovází, z dálky mne vyhlíží a když mne nevidí, zdržuje se na místech, kde byť jen cítí, že tam chodím častěji. To abych ho nepřehlédl, až si zase obejdu své obvyklé "kolečko" po psinci. Vždycky ho tam někde najdu a on už mne z dálky vesele vítá. Při tom mne neslyší, je totiž hluchý. O to více mi čte gesta, jako nedávno Agáta, která už má nový domov u Prahy. Z praxe vím, že takhle rychle si starý pes zvykne jen z jediného důvodu. Když se ocitne někde, kde se má o mnoho lépe, než se měl v předchozím domově. Vždycky mám trochu strach vzít si sem starého psa nad sedm let, aby se mi tu psychicky nehroutil, protože mu v podstatě seberu všechny jeho dosavadní zvyklosti. Nakonec mám vždy velkou radost, když mne takový psí děda "skoro hned ve dveřích" vnímá, jako bychom se znali odjakživa. Takhle pozitivního a věrného psa bych se neuměl zbavit, i kdybych s ním měl umřít někde pod mostem. Vždyť on mne, kterého ještě před dvěma týdny vůbec neznal, miluje stejně jako moje vlastní chůvičky...
Rudolf Desenský

Napořád u nás zůstává i Aronek (*2014)

Aronek k nám přišel jako roční, velice dominantní pes, jenže ani po více než dvou letech nenašel nový domov. Hlavním parametrem bylo pořádné jištění objektu a společník jediného pána. Čím více se na něho bylo podívat lidí, tím více se upnul na mne, a to natolik, že úplně zavrhnul všechny ostatní lidi. Když už si totiž vybral někoho ze zájemců, nebyl dotyčný sám a Aronek se už od začátku odmítal s někým o svého pána dělit. Nakonec se po více než dvou letech, kdy je u nás, stal závislým jen na mně, proto ho vyřazuji z nabídky. Po stařičkém Danečkovi, také středoasiatovi, který si už jen užívá spokojený psí důchod, se stal hlavním strážcem Vlčár a důležitým pomocníkem při socializaci psů, což ho docela baví. Drzouny umí decentně usměrnit, fenkám dodává sebevědomí a krásně se mnou spolupracuje, přičemž mi reaguje i jen na gesta. Toho si možná někdo všiml při průchodu tzv. uličkou v seriálu "Kočka není pes". Sice je mi na jednu stranu líto, že nenašel svého pána, který by uměl ocenit jeho absolutní věrnost a oddanost, na druhou stranu by mi teď už v jeho třech a půl letech přišlo jako pomsta vůči němu měnit styl zaběhnutého života.
Rudolf Desenský

Napořád u nás zůstává i Argoš (*2013)

Na podzim 2019 dovezli nového středoasita, jmenuje se Argoš a má hodně pohnutý osud. Nejprve byl milovaným psem v rodině, ale pak přišel jeho pán po nemoci o nohu a vzhledem k jeho velikosti není snadné ho venčit, proto mu hledali nový domov. Sehnali nějakého člověka od Nového Boru, který se chovu středoasiatů delší čas věnuje. Po pravdě do této oblasti dávám takovéto psy jen nerad, protože se zde vyskytuje několik "existencí" jisté menšiny, kteří tyto psy používají na zápasy a celkově se k nim nechovají dobře. Když se jeho bývalí majitelé na psa ptali, zpočátku bylo vše zdánlivě v pořádku a téměř idylické. Jenže po čase byl Argoš nalezen uvázaný v lese s ránou na hlavě, kdy se ho někdo pokusil zastřelit. Naštěstí neúspěšně a pes to přežil. Potom se dostal k jeho chovatelce, ta však těžce onemocněla a nezvládne se už o své psy postarat, proto všechny postupně rozdává. Z toho důvodu s Argoškem oslovili mne. Když ho sem přivezli a viděl jsem, v jakém je zdravotním stavu, váhal jsem, zda ho mám vůbec přijmout, jelikož vrátit takového psa do normální kondice trvá dlouhé měsíce. Navíc jsem měl plno, Stop stav, kdy jsme s přáteli museli hodně přemýšlet, kam s ním. Nakonec jsme dali Ozáka na výběh mezi dva asiaty, které nemá rád (ani oni jeho) a upravili jeho kotec tak, aby v něm mohl zůstat Argoš. Je to totiž jeden z mála kotců, který je zastíněn ze tří stran. Pes s vystouplými kostmi přeci jen nesmí být v průvanu, jinak hrozí až ochrnutí. U mých fenek být nemohl, jelikož mi sem denně jezdí klienti se svými psy a Argoš psí samečky vůbes nemusí. Navíc fenky zrovna háraly a každý další pes znamená o to víc jejich hlídání. Na druhou stranu je to poměrně klidný mazel, což rozhodlo o tom, že si ho tu necháme. Večer jsem se od chovatelky dozvěděl, že kdybychom ho nepřijali, měl být utracen. To by byla velká škoda. Je to sice marodný "kolohnát", ale skončit v ještě ani ne šesti letech si fakt nezaslouží. Užil si toho za svůj krátký život docela dost, přesto na lidi nezanevřel. Ale už mu hlavu další změnou majitele blbnout nebudeme a necháme ho u nás na dožití.
Rudolf Desenský

Všechny psy na dožití v našem Mikroazylu najdete v této fotogalerii
.
Čekají na nový domov
Nákupem přes tento link přispějete na psy v našem mikroazylu

Copyright © 2015 - 2019 Rudolf Desenský - www.psycholog-psu.com
Návrat na obsah